Peklo inkluzívní školy

pondělí 7. listopad 2011 07:05

S tím, jak naše školství čerpá naše peníze přecezené přes evropské granty, si zvykáme na přehršel nových slov, evropský newspeak. Mezi ně patří pojem inkluzívní vzdělání. Pod praporem tohoto pojmu zahájil ministr školství kampaň za zrušení zvláštních škol, protože moderní je přece inkluze. Není sám, kdo ani zdálky nepochopil, co ten pojem obnáší - nemá-li být zkroucen a mrven coby nástroj politických ambicí. Inkluzívní vzdělání totiž obsahuje kdesi v hloubi krásnou platonskou ideu (stejně jako Evropská unie), s níž realizace nemá zbla společného.

Inkluzívní vzdělávání je takové, které pro žáky vytvoří společné výchovné prostředí, ve kterém každý žák dostane vzdělání odpovídající jeho potřebám a schopnostem. To zní krásně a umím se pro tuto ideu nadchnout. Ale jak je to s tou realitou?

Realitou, která to dost komplikuje, je, že různí žáci mají různé schopnosti. I když budeme hodně debatovat nad obsahem pojmu inteligence a její strukturou, pro tuto debatu přijměme, že schopnostem budeme říkat inteligence (plurál) a měřit je inteligenčním kvocientem. Pomůže nám to pochopit hloubku problému.

IQ, inteligenční kvocient totiž vznikl jako poměr duševního věku ku věku fyzickému. Tedy průměrné dítě (stejně jako dospělý) má IQ = cca 100. IQ je procentuální vyjádření poměru mentálního:fyzickému věku. Má-li dítě IQ = 120, znamená to selsky řečeno tolik, že jeho duševní věk = 120% věku fyzického, tedy fyzický věk x 1,2. Desetileté dítě s IQ = 120 bude na mentální úrovni průměrného dítěte dvanáctiletého.

Jaký je rozptyl dětí, které bychom měli v průměrné třídě, kdybychom všechny děti poslali do jedné jednotné a všeobjímající "inkluzívní" školy?

Představme si třeba třetí třídu. Z nějakých 25 dětí bychom měli cca 13 "průměrných", kde mentální věk jakž takž sedí k věku fyzickému. Tak asi 5 dětí by bylo na mentální úrovni někde mezi sedmi-osmi roky. A dalších cca 5 by bylo mentálně někde mezi 12-13 roky. Jeden by mentálně byl mladší než 7 let (tedy nezralý nejen pro třetí ročník, ale pro školní docházku vůbec) a jednomu by mentálně bylo nějakých 14-15.

Nemluvím o tom, že třeba v Praze byste z tohoto počtu měli ve třídě skoro jistě nějakého Vietnamce a nějakého Ukrajince, kteří nehledě k čemukoli dalšímu alespoň zpočátku budou bojovat s jazykovou a kulturní bariérou.

Který učitelský génius by to se ctí úspěšně zvládl, bych chtěl vidět. Česká školní praxe by si s touto situací poradila tak, že učitel(ka) by se snažila věnovat alespoň nějak smysluplně té průměrné (těsné) většině.

Ti nadanější by se nudili měrou úměrnou neprůměrnosti jejich schopností, škola by pro ně ztratila charakter vzdělávací instituce a stala se čistou ztrátou času. Naučili by se, že k dobrým výsledkům není nutné žádné úsilí, když učitelce položím otázku, která mě zajímá, ostatní na mě budou nechápavě zírat, učitelku pravděpodobně začnu postupně štvát a ta mi to dá sežrat, jak jen brzy to půjde - takže se raděj na nic ptát nebudu a dopoledne ve škole prostě proflákám a pronudím. Možná že začnu vymýšlet, jak učitelku přivést k nějakému pěknému neurotickému výbuchu, ale to záleží na tom jak moc stojím o to stát se bossem třídy.

Děti podprůměrné se v takové třídě brzy poztrácejí také. Pokud třída bude právě probírat násobilku, nikdy se jí nenaučí, protože ještě neumí pořádně sčítat. A protože k násobilce se už nikdy za školní docházku třída nevrátí, skončí prostě ZŠ s tím, že násobilku neumí vůbec. Budou domů chodit s pocitem zoufalství, že ať se snažím jakkoli a rodiče mě doma cepují, jak dovedou, mé výsledky jsou mizerné, část spolužáků mnou opovrhuje a část mě lituje. Někteří z takhle zoufalých dětí škole brzy vyhlásí válku - jak vy mně, tak já vám. A udělají vše, co jejich kreativita svede, pro to, aby učitelce hodinu rozbořili úplně. Tím plán učitelky věnovat se průměrným změní na plán zachránit si aspoň trochu reputace a udržet ve třídě elementární kázeň.

Vyhovění eurohujerskému hlupáctví provázené profesní nedostatečností povede k tomu, že ideál inkluzívní školy proměníme v praxi tupého bolševického rovnostářského kolektivismu.

Tahle realita je důvodem, proč většina dětí, jejichž schopnosti jsou alespoň trochu nad průměrem, po pátém ročníku prchá na víceletá gymnázia a je důvodem, proč naše školská soustava obsahuje školy praktické, tzv. "zvláštní".

Inkluzívní vzdělávání je princip, který může pomoci - ale vyžaduje své. Například asistenta učitele (byť ne na všechny hodiny), zcela změnit metody práce (a k tomu je třeba chuť a síla něco měnit a také čas se to naučit - a chybovat při tom), změnit organizaci výuky mnoha předmětů (tedy dělit třídy, vytvářet skupiny podle úrovně dovedností napříč věkovými ročníky), používat pomůcky diferencované různým žákům, velkou míru individualizace, elearnigové nástroje (včetně metodik a externích lektorů kdesi na síti) atd. Je dobře přiznat, že jakkoli je správné se tímto směrem pouštět hledat, že zatím NIKDE nefunguje zcela spolehlivě - a že v některých zemích se o to snaží už desítky let - a i když bude šlapat jak hodinky, nedokážeme vytvořit vyučovatelnou skupinu ze všech dětí bez ohledu na jejich schopnosti. V zemích, kde obdobu našich zvláštních škol nemají, je běžná negramotnost, protože některé podprůměrně nadané děti se prostě poztrácejí vrstevníkům už v první třídě a už nikdy tu ztrátu nedohoní. Fakt to tak chceme? Domyslíte-li rozdíly mezi žáky naznačené tím grafem, bude vám jasné, že v tomto rozsahu (nemluvím o tom, že bez jakékoli přípravy prostým rozhodnutím od úřednického stolu) nejde. Zrušení zvláštních škol nenastolí žádné krásné bezbariérové a nediskriminující vzdělávání, ale poškodí vzdělávání úplně všech - nejen těch, co ze současných zvláštních škol přijdou do škol základních.

A tak mě zajímá - tuší náš pan ministr (stejně jako mnozí další populističtí politici kafrající do vzdělávací soustavy), že žáci mají opravdu různé schopnosti? Tuší jaká je realita na našich ZŠ? Napadlo je aspoň zdálky, co způsobí vehnání tak širokého spektra žáků do jedné třídy? (Tedy možná krom úspory přímých nákladů a pochvaly z Bruselu?) Tuší, že inkluzívní vzdělání neznamená jen společné výchovné prostředí, ale i právo na vzdělání podle individuálních schopností a potřeb? Tuší, že se právě chystají zničit sice nepříliš ideální, nicméně funkční část vzdělávací soustavy, aniž nabízejí cokoli krom pustých žvástů plných euro-newspeaku, přičemž o obsahu zneužívaných pojmů nemají páru?

Tomáš Houška

Související články


Eva Chadtováhlavní je zájem dítěte!14:417.12.2011 14:41:02
MilanNázor jiného praktika10:4522.11.2011 10:45:27
ivanjK inkluzi13:0519.11.2011 13:05:14
ivanjK inkluzi13:0519.11.2011 13:05:06
LukášLituju tě.10:2614.11.2011 10:26:56
drdulek.lPane Hryzbile20:0613.11.2011 20:06:39
Lukáš HryzbilNemyslím15:0012.11.2011 15:00:22
Zuzana HryzbilováRozhodně nesouhlasím16:2010.11.2011 16:20:03
HelenaPusu panu Houškovi18:419.11.2011 18:41:08
Pavel BártlCo je za tím?12:549.11.2011 12:54:35
SvětluškaPeklo08:529.11.2011 8:52:13
Oldřich KarasPeklo06:229.11.2011 6:22:35
Božena KučerováPeklo inkluzivní školy20:078.11.2011 20:07:23
Bohumila PetríkováPeklo inkluzívní školy19:518.11.2011 19:51:12
Romana ZelingerováPeklo inkluzívní školy19:438.11.2011 19:43:04
MarcelaDěkuji19:348.11.2011 19:34:27
Ivana TormováPeklo inkluzivní školy19:268.11.2011 19:26:19
JarkaNedopusťte peklo19:008.11.2011 19:00:48
JarkaNedopusťte peklo19:008.11.2011 19:00:47

Počet příspěvků: 24, poslední 7.12.2011 14:41:02 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Tomáš Houška

Tomáš Houška

Blog je místo, kde glosuju to, co mě na světě baví a zajímá. Hudbu, film, historii.

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. Kromě filmu dělám hodně netradiční teambuilding a pro školy mám nabídku akcí k mediální a filmové výchově. Ve volných chvílích kutím po kouskách knížku Dějepis pod lavicí, jejíž stručné střípky tu a tam utrousím i na blog.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.