Lešení není řešení

středa 27. květen 2009 07:03

Letošní volby jsou o krapet hnusnijší než ty v roce 2006. Ale nejspíš lepší než ty poíští.
Tomáš Houška

Během volební kampaně si vždycky říkám, jak je to horší než minule a že už je to vlastně nejhorší. Ale další volby mě přesvědčují o tom, jak jsem se pletl. Stejně tak tyhle.

Člověk by si mohl myslet, že volební kampaň slouží k přesvědčení nerozhodnutých. Chyba lávky! Kampaň v první řadě slouží k naštvání soupeřů. Pak trochu také k popvzbuzení vlastního ega. O voliče nejde. Voliči vlastně nikoho nezajímají, nějací přijdou, volit budou stejně stále stejní a stále stejné. Jde o to si to rozdat mezi sebou. 

Komunisté chtějí změnit Evropu. No, to víme. A byl bych velmi nerad, kdyby se jim to povedlo. Rádi by ostatní přesvědčili, že za finanční krizi může vlastně Topolánek, případně Bush - a nemálo lidí o tom nejspíš navzdory k nesmyslnosti toho tvrzení přesvědčí. Na druhou stranu je fascinující drzost, s jakou to zcela otevřeně říkají. Vyvlastníme, okrademe, dejte nám hlas.

Mstivá a iracionální ženská, která se stydí za své příjmení, nezná látku zeměpisu z šesté třídy, a kvůli vlastní uražené ješitnosti neváhala položit vládu během předsednictví EU, slibuje rozum a cit. Není to vkusné, ale jeden se aspoň zasměje. Žijeme v postmoderní době.

Její bývalý šéf, který spory ve straně vyřešil zcela nedemokratickou čistkou a zničil tím křehkou většinu koalice, nabízí nový druh politiky a spásu světa k tomu. K volbám se pravděpodobně dostane ještě v říjnu, a jsem zvědavý, kde se s ním budeme setkávat potom. Mám tušení, že to bude surrealistické představení.

Lidovci neslibují nic. Ti se zcela přímočaře a křesťansky vybíjejí mezi sebou, člověk, jehož zametené a zalhané korupční skandály se nikdy nevysvětlily, starostlivě mluví o tom, že by se společnost měla vrátit k tradičním křesťanským hodnotám - bezkorupčnosti, vlastnectví a pravdomluvnosti. To je postmoderní i surrealistické současně. Toto veselé představení kupodivu v různých variacích budeme sledovat dlouho. Lidovci byli přeci ve všech vládách minulého století, tak proč by měli zmizet právě teď.

Socialisté slibují JISTOTY. Zaměstnavatelům zakážou propouštet, důchodcům přidají, acylpirín bude bezplatně, státní podniky dostanou miliardové injekce. Státní dluh bude narůstat o nějakých 150-200mld ročně, ale buďme vklidu, nebudou ho splácet. Dluhy se přece vracet nemusí. A kdyby peníze došly, zvedneme daně a daňovou progresi. Ti, kdo ekonomiku země drží nad vodou, nebudou k přerozdělení odevzdávat půlku jako teď, ale tři čtvrtiny svých příjmů. Na to dav slyší. O tom, že chtějí do vlády s vědomím, že to bude po boku komunistů, nemluví tak nahlas. Ale co, ono většině je to stejně jedno. Hlavně, aby se nikdo neměl lépe než schválený průměr. Hlavně pokud občané nebudou volit ODS. A házení vajec na tlusťocha v jejich čele je bezva nápad - bez něj se na chvíli stali čistými vyvrheli, kteří zničili vládu v nejhloupější chvíli. Zmasakrován vajíčky se může tvářit jako oběť. 

ODS nabízí řešení místo strašení. To je pravda také úlet. Jaké řešení? Jaké strašení? Naposled nás média strašila Moskvou, když nebudem nadšeně přijímat Lisabonskou smlouvu. Jaké řešení? Jde o volby do Evropského parlamentu? Co tam vyřeší? Lisabon? Podepsali ji i poslanci ODS, přestože mi v minulých volbách slibovali, že tomu zabrání a pokusí se zbytek EU přesvědčit o tom, že podepsat kvalitní smlouvu je větší hodnota než rychle podepsat smlouvu špatnou. 

Náckové slibují řešení konečné. Čím dál víc lidí jim tleská. Spoustě lidem se zdají směšní a marginální. Ale pozor, přátelé. Ani komunisté, ani náckové nejsou směšní. A marginální budou jen tehdy, když budou normálně fungovat řádné demokratické instituce. Vzestup popularity extrémistů je svědectvím o chování ostatních stran. 

Chybí mi aspoň jedna strana navíc. Toužím po straně, jejíž kampaň nebude surrealistická ani postmoderní. Nechci se u ní pobavit, rozčílit ani pozvracet. Stačilo by mi, kdybych věděl, že ministři té strany se budou věnovat vládě, budou pracovat v zájmu voličů a téhle země a nebudou krást. Možná to neni postmoderní ani surrealistické, ale čistě naivní. Ale co naděláš, líbilo by se mi to. 

Tomáš Houška

MarieTo přání na závěr článku14:3327.5.2009 14:33:38

Počet příspěvků: 1, poslední 27.5.2009 14:33:38 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Tomáš Houška

Tomáš Houška

Blog je místo, kde glosuju to, co mě na světě baví a zajímá. Hudbu, film, historii.

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. Kromě filmu dělám hodně netradiční teambuilding a pro školy mám nabídku akcí k mediální a filmové výchově. Ve volných chvílích kutím po kouskách knížku Dějepis pod lavicí, jejíž stručné střípky tu a tam utrousím i na blog.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.