Svobodní a vzdělání

středa 31. říjen 2012 21:02

Malý interní blog jako reakce na jednu debatu o programu Svobodných stran vzdělávání. Sice jsem slíbil, že zkusím napsat vlastní verzi, ale dřív než to udělám, chtěl bych ověřit, jestli to má smysl.

Text totiž trpí několika neduhy.

Prvním je celá první část textu. Ta obecně a v krátkosti slibuje boj za něco, co už je vybojováno.

Namísto toho mi tu chybí ukotvení vzdělání coby zásadní strategické investice do budoucnosti.

Ale to se dá všechno doplnit, napsat, upravit. Ale já tu vidím dvě zásadní věci, kvůli kterým se možná vůbec nedomluvíme a pokud na nich Svobodní budou trvat, vidím jako zbytečné trápit se ostatním: Rušení devátých tříd a především postoj, že stát nemá podporovat vysoké školství. Stát, který odmítá strategické uvažování v oblasti vysokého školství a vidí jako možné ho celé nechat na komerční bázi, mě nezajímá, je mi líto.

Ale k jednotlivým bodům, komentáře píšu přímo do textu. 

 

XII. Školství a věda

 

Svobodní podporují vznik vzdělávacího systému, který by jeho aktérům ponechával maximální svobodu při výběru formy i obsahu vzdělávání, právo rodičů na výchovu svých dětí a omezoval vliv státu na proces vzdělávání jednotlivce.

 

Pozn. Není důvod podporovat vznik něčeho, co funguje, současná legislativa je velice otevřená a liberální.

 

Svobodní jsou proti tomu, aby stát omezoval svobodu smýšlení, slova a bádání. Pokládáme za neblahý jev, pokud se školství stává ideologickým nástrojem pro šíření vládní ideologie, ať už jde o komunismus, europeismus, environmentalismus nebo jiné. Jde o diskriminaci osob s jiným názorem a o porušení principu sekulárního státu.

 

Pozn. Popravdě řečeno, tohle ale stát nedělá. Enviromentální témata jsou tlačena některými grantovými fondy, ale v obecné rovině. Tedy, že chtějí, aby projekt zohlednil enviromentální téma, ale nepřikazují jak. Tohle je trochu boj proti neexistujícímu nepříteli.

 

Svobodní odmítají systém centrálního řízení vzdělávání, který upírá rodičům právo rozhodovat o výchově svých dětí a který brání nadaným jedincům rozvíjet svůj individuální talent dle svých specifických potřeb. Stát by měl dbát jen na to, aby škola poskytovala základy dané akreditací pro daný typ školy.

 

Pozn. Opět, samozřejmě souhlas, ale stát nic takového nedělá. Problém dávno není na úrovni státu nebo zřizovatele, nebo rámcových vzdělávacích plánů (které dokonce tlačí školy přesně do toho, co se tu píše), ale na úrovni škol, jejich ředitelů a učitelů bojících se změn a pracujících formálně.

 

Obsah a forma výuky by měly být výhradně na domluvě mezi učiteli, školou a rodiči, případně studenty. Vždy však musí být obsah výuky v souladu s akreditačními podmínkami. Vznikla by tím větší rozmanitost a širší možnost výběru.

 

Pozn. Ale vždyť přesně tak to stávající legislativa umožňuje! A s tou možností výběru, těch 20 let zkušeností při workshopech ve školách po celé ČR mě poučily v řadě věcí. Např. jak je to s tím výběrem. To je totiž typický pragocentrismus, no dobře, týká se tak ještě krajských měst, možná i několika dalších. Ale tím to hasne. Většina žáků (rodičů) je v pozici, že v obci je jedna ZŠ. A ve finále naše snažení musí směřovat ani ne tak k tomu, aby si školy konkurovaly svou růzností, ale aby /většina z nich) byla natolik pestrá a inkluzívní (tedy tvárná podle potřeb žáků), aby to tu vnější pestrost nahradilo.

 

Každá škola si bude sama hospodařit se svými penězi a přebytek si bude moci ponechat do dalšího roku. O vzdělávání učitelů by se neměly starat byrokratické státní agentury, které z toho žijí.[68]

 

V oblasti vysokoškolského vzdělávání vycházejí Svobodní z principu, že je ryze soukromým, nikoliv veřejným statkem.

 

Pozn. To považuju za kritickou a nepřekročitelnozu chybu. Vysokoškolské vzdělání se velice významně odráží do životní úrovně a ekonomiky v dlouhodobém horizontu. Vysoké školství není ryze soukromým statkem. Podle mě to naopak je jedna z kruciálních oblastí, do které by stát vstupovat měl. A to promyšleně, systematicky, s vizí a dlouhodobou strategií - akreditační komisí, diferencovanou dotací na studenta podle oboru (některé obory podpoří, některé méně, některé vůbec...) atd. Musí navíc existovat systém přesně cíleného sociálního a podle školy i prospěchového stipendia, aby mohli studovat opravdu všichni, kdo chtějí a mají k tomu nadání. Ponechat to na čistě komerční bázi je čistá a spolehlivá cesta do třetího světa.

 

Svobodní jsou pro zefektivnění systému hodnocení a financování veřejného výzkumu[69]. Cílem změn musí být omezení uplatnění osobních vztahů, rozhodovacích pravomocí úředníků a jmenovaných komisí, a zajištění větší pružnosti v použití financí pro výzkumníky.

 

Z obtížnosti hledání optima financování veřejného výzkumu plyne, že není možné stanovovat celoevropské strategie financování vědy (jako např. tzv. "Lisabonská strategie").

 

Pozn. To považuju za sporné, ale nedělám vědu, nebudu do toho kafrat.

 

Vycházejíce z výše formulovaných východisek Svobodní navrhují:

 

Základní vzdělání se svobodou volby

 

Vzhledem k tradici povinného základního vzdělávání musí existovat systém jeho financování prostřednictvím státu. Svobodní jsou však pro možnost volby formy základního vzdělávání. Nejčastěji to bude docházka do základní školy, ale zároveň musí existovat reálná možnost domácí výuky, ať už částečná, nebo úplná. Na státu je pak každoroční kontrola dosažených minimálních znalostí žáka.

 

Pozn. Ta možnost tu samozřejmě už teď je. Je možné trochu zjednodušit papírování kolem domácího vzdělávání, ale možné to je už dneska. Navíc, kdyby to bylo zcela liberální, během nedlouhé doby tu budeme mít klidně 5-10% mladých lidí s neukončeným základním vzděláním a nepůjde jen o nejmenované menšiny. Např. ve Francii takhle liberální byli a výsledek je ten, že 30-50% současných mladých Arabů nikdy pořádně nechodilo do školy, cca 30% z nich neumí francouzsky a je reálně zcela nezaměstnatelná. To nejde odbýt tím, že je to jejich věc. Tak docela není. Je to latentní průšvih, který ohrožuje kohezi společnosti a nepřeženu, když řeknu, že vytváří nejen ekonomické (neplatěj daně, požadují sociální a zdravotní systém), kulturní (existence části společnosti, která je úplně inkoherentní) , ale ve finále i bezpečnostní riziko. Nežijme v iluzi, že u nás by to proběhlo jinak, jen proto, že tu nemáme tolik imigrantů.

 

Svobodní podporují různorodost v zaměření škol a v jejich obtížnosti. Forma i obsah výuky by měly být založeny na dohodě mezi rodiči a školou. Ve svobodném prostředí mohou vznikat školy a třídy zaměřené na rozvíjení různých talentů, pro mimořádně nadané jedince a pro žáky s širokými zájmy. Každá škola by měla mít možnost uzpůsobit podmínky vyučování (kromě skladby předmětů také i čas začátku vyučování, délku vyučovací hodiny, počty žáků ve třídě atd.).

 

Délka hodin, kázeňská opatření, uniformy a další by měly být výhradně na domluvě mezi učiteli, školou a rodiči, případně studenty.

 

Pozn. Tyto dva odstavce jsou zase boj za již existující. Tedy s výjimkami – např. horní strop pro počet dětí ve třídě je docela rozumná restrikce.

 

Většina toho dosavadního textu na mě dělá dojem, že autoři spravedlivě bojují za správné věci a nevšimli si, že je v principu řeší kurikulární reforma (tzv. Bílá kniha) z roku 2001. Za tyhle věci jsme se bili před 20 lety, ale naštěstí jsme toho už docela dost prosadili. Tedy mluvím o legislativě. Že ve školách to tak zpravidla nevypadá je smutná realita, ale za to už stát nemůže. Ve finále je totiž největším viníkem konzervatismus a nevědomost rodičů, kteří tu „starou“ školu se všemi jejími atributy požadují.

 

Svobodní odmítají tendence rušit základní školy s praktickým a speciálním zaměřením. Tyto školy poskytují vzdělání dětem, které potřebují zvláštní přístup.

 

Pozn. Tady vstupuje politika do ryze odborného problému, což je vždycky průšvih. Probém je mnohem složitější. Vnější diferenciace (speciální školy, třídy) je lepší než žádná diferenciace, ale horší než inkluze. Nerušme speciální školy, ale udělejme vše proto, aby se staly zbytečnými.

 

Svobodní na druhou stranu navrhují zrušit 9. třídu základní školy, což přinese kromě jiného i úspory státnímu rozpočtu. Tento poslední rok základní školy zbytečně protahuje celkovou dobu strávenou základním vzděláváním a není potřebný pro studium na střední škole. Svobodní zároveň podporují, aby žák mohl základní školu ukončit ještě dříve, pokud na to má dostatečné znalosti a schopnosti.

 

Pozn. To je zprominutím tak strašná volovina, že tenhle odstavec stačí k tomu, aby se Svobodní zesměšnili u všech, kdo ví, oč běží. Takový remake 18. století. Všechno, co o vzdělání a na něj napojených ekonomických a psychologických poznatcích víme, mluví naopak pro to udržet žáky a studenty ve vzdělávacím systému co nejdéle, tedy do výučního listu, maturity, nějaké smysluplné kvalifikace. Kdyby se podařilo prosadit to, co navrhujete, byl by to obrovský skok minimálně o 100 let zpátky. Tuhle blbost hned smažte a jestli nějaký cifršpion bude protestovat, přelepit pusu kobercovkou.

 

Spravedlivý přístup

 

Legislativní pravidla pro základní a střední školy musí platit pro všechny bez ohledu na to, kdo je vlastníkem školy.[70] Dnes podmínky ze strany státu rovnocenné nejsou a to zejména co se týče financování. Nehledě na skutečnost, že soukromé školy vznikaly v převážné většině na zelené louce a nemají tedy obdobnou majetkovou základnu jako školy státní, je i dotační politika státu vůči soukromým základním a středním školám nepříznivá.[71]

 

Svobodní jsou pro rovný přístup k financování středních a základních škol veřejných, církevních a soukromých. Dotace ze státního rozpočtu na žáka či studenta musí být spravedlivá, tj. stejná u všech třech typů škol.

 

Obdobná nespravedlnost panuje i ve školství vysokém.[72] Svobodní chtějí tuto nespravedlnost řešit tím, že budou existovat stejná pravidla pro všechny vysoké školy.

 

Pozn. Tyto tři odstace tesat, to je zásadní a strategické.

 

Střední školy, maturity a konkurence

 

Při stejném příspěvku na žáka u všech typů středních škol prosazovaným Svobodnými bude možné dospět k nedeformovaným cenám vzdělávání ve středním školství. Rodiče si pak budou moci vybrat pro své děti vhodnou školu podle rozsahu vzdělávacích služeb a ceny za ně.

 

Svobodní odmítají zavádění státních maturit[73]. Tento projekt podporuje průměrnost, zatěžuje státní rozpočet nepřiměřenými náklady[74] a omezuje volbu studenta v zaměření na individuální zájmy jeho studia.

 

Vysoké školy budou zcela autonomní v rozhodnutí, zda požadovat maturitu či jiný certifikát za dostačující podmínku k přijetí ke studiu, či zda budou požadovat složení vlastních přijímacích zkoušek, případně splnění dalších podmínek.

 

Pozn. Jde-li o státní maturity, souhlas, nicméně by měly existovat určité (nestátní) certifikační autority. Viz http://houska.bigbloger.lidovky.cz/clanok.asp?cl=113094

 

Školné na vysokých školách

 

Absolvováním vysoké školy člověk zlepšuje své vyhlídky na trhu práce nebo naplňuje svůj osobní zájem o daný obor. Svobodní jsou proto jednoznačně pro zavedení školného na univerzitách a vysokých školách[75]. Není spravedlivé, aby ostatní přispívali ze svých daní na studium těm, kterým může studium přinést dodatečný prospěch. Stát by neměl zaručovat vysokoškolské vzdělání a neměl by ho ani hradit.

 

Pozn. O tom je debata už výš. Tohle je velice omezený pohled na věc. Stát nemá vysokoškolské vzděláání nikomu zaručovat, ale má ho podporovat, protože je vrcholným zájmem státu mít vzdělané občany a být schopný „vlastními lidmi“ řešit fatálně důležité věci. Neboli stát má podporovat rozvoj vysokých škol, rozvoj vědy na vysokých školách, studium vybraných oborů. A je jedno, že se můžem splést v tom, co je důležité a co není. Jestli nejsme jelita vhodná tak k lopatě, tak musíme aspoň trochu anticipovat. A když v obecné rovině řeknu, že přírodovědné a technické vzdělání bude klíčové pro ekonomiku země i za 20 let, zatímco 300.000 nadšených muzikologů ne, asi se nespletu.

 

Výši školného si má vysoká škola určovat sama a sama má ručit za kvalitu výuky. Školné zvýší konkurenci mezi vysokými školami.[76]

 

Svobodní odhadují, že přímé úspory v rozpočtu MŠMT[77] zavedením školného by činily přes 20 miliard Kč. O tu částku je možno snížit daně. Peníze zůstanou částečně i rodinám vysokoškoláků. Zmenší se též přerozdělovací pravomoci úředníků, tedy i uplatnění osobních vztahů a korupce.

 

Pozn. Je to hezká proklamace. Školství by potřebovalo mnohem víc než 20 miliard, aby se vysápalo z propasti krutého podfinancování. Kulturně vyspělá země by na vzdělávání (školství) měla dávat cca 6% HDP, my na ně dáváme cca 4,5 HDP, což nás ve všemožných tabulkách řadí někam mezi Alžír a Ghanu. Tenhle bod by patřil někam na začátek k tomu zásadnímu.

 

Při zavádění systému školného na veřejných vysokých školách by mělo docházet k postupnému navyšování. Během přechodného období budou mít veřejné vysoké školy možnost plynulého přechodu na financování obdobné jako u škol soukromých bez prudkých zvratů, které by mohly poznamenat některé ročníky studentů.

 

Pozn. Tohle je mimo mísu, jako ostatně celý postoj k vysokému školství. Takhle jednoduše to nejde, nefunguje a není možné to myslet vážně.

 

Svobodní navrhují, aby organizační členění vysoké školy bylo plně v její kompetenci. Záleží pouze na rozhodnutí jejího vedení, zdali a jakým způsobem provede dělení na vzdělávací část a na výzkumná centra. 

Tomáš Houška

Související články


Tomáš Houška

Tomáš Houška

Blog je místo, kde glosuju to, co mě na světě baví a zajímá. Hudbu, film, historii.

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. Kromě filmu dělám hodně netradiční teambuilding a pro školy mám nabídku akcí k mediální a filmové výchově. Ve volných chvílích kutím po kouskách knížku Dějepis pod lavicí, jejíž stručné střípky tu a tam utrousím i na blog.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora