Vztah jako mašinka na klíček

čtvrtek 27. září 2012 07:24

My, moderní a civilizovaní jsme si zvykli delegovat. Už dávno jsme si zvykli brát věci tak, že vyléčí nás doktor. Ne, že se vyléčí naše tělo. Nedostatek pohybu a následné přibrání předhodíme k řešení výživové poradkyni a manželskou neshodu svěříme odborníkovi, terapeutovi.

A tak pak chodíme na terapii, rok... dva...  a vono to furt nefunguje... Jejda, jak často to slyším. Místo, abychom vztah žili a prožívali a byli šťastní, chodíme na terapii, přemýšlíme o fungování vztahu, jakokdyby to byl parní stroj, "budujeme" vztah a hustíme do sebe teorie. Jakoby vztah bylo malé nenažrané a rozmazlené zviřátko, entitou, která žije nezávisle na nás. Děláme věci pro vztah, hlavně aby byl správný podle posledních poznatků a výzkumů. Ne pro sebe. A protože to nemůže fungovat, jdeme to řešit s odborníkem. Odpovědnost za svůj vztah předáme terapeutovi a ještě mu zaplatíme. A on nás s láskou a upřímnou starostí zacyklí.

Z manželů/manželek a milenců a milenek se stanou pacienti. A postupně zhusta závisláci, kteří bez docházky na terapii nejsou schopní žít a ani si představit, že by se měli na terapii vyfláknout a vzít život do svých rukou.

Zvykli jsme si na tělo nahlížet jako na nějaké mechanické soustrojí. Když se to správně seskládá, musí to přece fungovat. A když to nefunguje, je třeba někde přitáhnout matičku. Když se naučíme anatomii, máme pocit, že jsme porozuměli tajemství života. 

A stejně tak jsme se naučili brát celý svůj život. Všude kolem nás jsou ochotní koučové na cokoli. Na určitém společenském stupni jste bez kouče za nýmanda. Jak můžete pracovat bez kouče?! A pak ještě kouč na sex. A terapeut na správně nastavený mechanismus partnerského vztahu. Trenér do posilovny a výživový poradce. Na něco jsem zapoměl? Je to přece cesta, jak se stát dokonalými a šťastnými, na každé upšouknutí si umíme zjednat specialistu, který ví nejlépe, jak si upšouknout správně a v souladu s trendy. Jsme tedy spokojení a šťastní. Naše manželství jsou dokonalá a vyleštěná až zrak přechází. Nebo ne? 

Houby s voctem.

Já nebrojím proti lékařům. Když si člověk zlomí nohu, tak to asi sám doma nevyléčí, je jasné, že v určitém okamžiku může terapeut pomoci. Ale když člověk chodí k ortopedovi se zlomenou nohou rok a furt na ni nemůže došlápnout bez berlí, tak je někde zásadní chyba.

Ale v oblasti našeho psýché je to tak typické. My jsme si ve vztazích moc zvykli na používání hrozvě vysokých a vznešených a rádobymoudrých abstrakcí. Máme tuny moudrých knih podepsaných věhlasnými PhD. Víme jak vztah konstruovat, analyzovat, opravit... No ano, bereme ho na roveň novému autu.

Nebojte, namám ambice stát se dalším z koučů a spasitelů. Jenom jsem si povzdechl, že vztah přece není stroj, že je to cesta. Společná cesta. A podstatná na ní je vize společného cíle a chuť k němu jít společně. Bez společných vizí a ochotě sdílet to nepůjde ani přes deset koučů a terapeutů.
Tomáš Houška

Související články


Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Tomáš Houška

Tomáš Houška

Blog je místo, kde glosuju to, co mě na světě baví a zajímá. Hudbu, film, historii.

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. Kromě filmu dělám hodně netradiční teambuilding a pro školy mám nabídku akcí k mediální a filmové výchově. Ve volných chvílích kutím po kouskách knížku Dějepis pod lavicí, jejíž stručné střípky tu a tam utrousím i na blog.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.