Volby jako generační výměna

úterý 11. září 2012 08:05

Na dlouhá léta jsme přijímali model, že volby jsou něco jako fotbalový zápas mezi dvěma velkými stranami. Chvíli jsme i naivně mysleli, že jde o střet pravicového a levicového konceptu. Než jsme pochopili, že naše velké strany se k levici hlásí buď otevřeně, nebo aspoň svým programem.

Spojuje je vzorná spolupráce na mnoha úrovních, především na způsobu, jak jejich funkcionáři dojí veřejné finance.  Spojuje je ochota vést státní finance rok co rok po stamiliardových schodcích (v lepším případě), nekonečný mejdan na všech úrovních veřejné správy a nulová reálná odpovědnost. Ačkoli právě o odpovědnosti všichni mluví. Žádná z těch dobře zavedených stran už není schopná zbavit se smrtícího vlivu mafiánů, kteří v nich už dávno nejsou vně strany, se stranou propojení, ale typicky z velké části uvnitř samotných stranických elit. Máte pravdu kromě komunistů, kteří mají momentálně po žížalkách a moc by si přáli s tím něco udělat. Ale to všichni víme. A velmi pravděpodobně to nebude téma příštích voleb, ačkoli teď to tak vypadá a ty velké strany se budou vyhraňovat proti sobě a vytvářet mlhu, že právě oni jsou ochranou před tou "druhou" stranou.

Budoucí volby se totiž velmi pravděpodobně nebudou odehrávat na dichotomii pravice versus levice. Mimojiné, že opravdu pravicové strany tu s jednou opomíjenou výjimkou nemáme. Budou se odehrávat na mnohem hlubší dichotomii. Na střetu dvou světů, které si vzájemně nerozumí, nejsou kompatibilní a míjí se. Můžeme tu hranici popsat jako hranici generační. Ačkoli ty zavedené politické strany mají své mládežnické odnože náctiletých sociálních a občanských demokratů, o mladých komunistech nemluvě. Ačkoli ty nové strany nejsou jen stranami pubertální mládeže a je mezi nimi mnoho lidí 40+, což by Jimi Page neochotný věřit komukoli nad 30 rozhodně nestrpěl.

Dělí nás koncept nazírání na svět. Co je realita, co jsme my, jaký je smysl života, jaké je naše místo na světě, a co pro sebe můžeme udělat. Podíváte-li na echt pravicové Svobodné, řekněme středové Zelené a levicové Piráty, nemůže nám ujít, že je spojuje víc než jen to, že jde o momentálně neparlamentní strany usilující o prolomení hranice kolem 5% voličů. Spojuje je ukotvení do Toflerovské třetí vlny. V jádru silná orientace na člověka (nikoli masy), orientace na budoucnost (nikoli výrobu), akcent na vzdělávání, sociální ekosystém. První reálná politická generace, která není nijak napojená na někdejší KSČ a její průvodní jevy v podobě vexláků, korupčníků a šosáckých karieristů. A nebojte, neidealizuju si nikoho, ta nová generace není jaksi platonsky lepší, ale je kvalitativně jiná.

Budoucí volby v tomhle budou velice zajímavé. Možná si to neuvědomí každý a nebude to zřejmé hned. Ale s časovým odstupem to bude jasné. Industriální společnost se všemi svými atributy se stává minulostí. 

A propos, je čtenáři jasné, proč se ty zavedené politické strany děsí jen pomyslet na možnost, že by volební právo platilo už od 16? Ačkoli z psychologického pohledu by to bylo zcela logické a i v relaci k faktu, že může-li být mladý člověk už trestně odpovědný, volební právo by mít měl. 

Tomáš Houška

Počet příspěvků: 4, poslední 11.9.2012 13:28:00 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Tomáš Houška

Tomáš Houška

Blog je místo, kde glosuju to, co mě na světě baví a zajímá. Hudbu, film, historii.

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. Kromě filmu dělám hodně netradiční teambuilding a pro školy mám nabídku akcí k mediální a filmové výchově. Ve volných chvílích kutím po kouskách knížku Dějepis pod lavicí, jejíž stručné střípky tu a tam utrousím i na blog.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.