Testování v základních školách? II.

úterý 22. květen 2012 07:04

Protože mi včera pár lidí podsouvalo myšlenku, že se nemá zjišťovat vůbec nic a my přece potřebujeme vědět, jak na tom školy jsou  navíc, že je tu cochcárna, učí kdo chce, co chce a kdože vlastně za propad našeho školství může. Protože najít viníka ve svém okolí je vždycky jednodušší než přemýšet o vlastním podílu.

Dlouhodobé propadání našeho školství má tři velké a řadu malých příčin. Ty dvě velké se skvěle doplňují. První je trapná a smutná současně. Náš stát na vzdělávání dává zrhuba 3/4 toho dílu HDP kolik okolní evropské země. Ne, nebavíme se o absolutních číslech, bavíme se o tom, jaký díl státního rozpočtu teče do vzdělání. Myslím, že patříme mezi premianty v betonování, vím že mezi ně nepatříme v bezpečnosti ani v obraně. Umíme skvěle stavět nejluxusnější dálnice v Evropě, umíme brilantně propagovat kdejakou ptákovinu u agentur, které pak, jaká náhoda, velmi levně zpracovávají volební kampaně našich poslaneckých buřtíků. Vzdělání a vědu zkrátka zanedbáváme a ty jsou hluboce podfinancované. Druhá příčina úzce souvisí: To málo peněz v resortu rozdělujeme velmi neefektivně, snažíme se co největší díl rozdělit už na úrovni státu, namísto toho, abychom co největší díl podle rozumných systémových pravidel rozdali školám a nechali na nich, aby s nimi rozumně a podle svých potřeb naložily.

Třetí příčina tkví v naivní představě, že je možné uchovat jeden trvalý a dokonalý model školy. Není. Škola, vzdělání, je mimořádně citlivé na vývoj společnosti. A společnost, technologie... se za posledních 20 let změnily víc než za staletí předtím. Všechny vzdělávací modely, jak je ze světa známe, jsou v závěsu. S určitým zpožděním a určitou úspěšností na tento vývoj reagují. U nás (ale jaká náhoda také na Slovensku nebo v Rakousku) má mnoho lidí si idealizovat, že "kdysi" bylo školství dokonalé a zkazili to ti, kdo ho mění. Naše školství - a rodičovská veřejnost - jsou mimořádně rigidní. Bez ohledu na to, co bylo kdysi, průšvih je, že se mění mnohem pomalej než okolní svět. Je to trochu tak jakobychom se snažili prodávat Škodu 100 s odůvodněním, že kdysi přece byla dobrá, láli novátorům, co chtějí na výrobní linky dostat aspoň stodvacítky a neuvědomili si, cože to za auta jezdí všude kolem a kam udělal pokrok daný obor za tu dobu. Pokud automobilka zaostává za technologickým vývojem, nemohou za to ti, kdo se snaží aspoň o elementární pokrok a inovace, ale ti, kdo těmto inovacím brání. Proč si tolik lidí myslí, že v případě vzdělání je to "nějak jinak"?

A teď k samotným testům a zpětné vazbě; abych navázal na včerejší blogg >>. A zkusme to pozitivně - ne co nedělat a proč, ale naopak, co udělat a proč.

Mezinárodní srovnání máme už nyní docela přesné a poskytují nám ho nástroje PISA. Podle nich se opravdu trvale opožďujeme za vývojem v okolních zemích.

Zmapování vývoje vzdělávacího systému v ČR je také velice důležité pro strategická rozhodování o jeho budoucnosti. Samozřejmě stát tuto reflexi potřebuje. Tu mu ovšem nedají plošné testy z češtiny a matiky. Potřebujeme nejdříve zformulovat, co doopravdy potřebujeme vědět. Definovat cíle. (Pro laiky: Cílem vzdělání jistě není předepsaný objem znalostí, byť znalosti patří k předpokladům pro dosažení cílů.) Zjišťovat pak budeme na vzorcích kolem 1.500 - 2.000 žáků (víc by bylo zbytečné a neúnosně drahé). Vzorky budou vytipované a budou reprezentovat celou populaci. A budeme je testovat velice různorodými testy s otevřenou i uzavřenou odpovědí, testy projektivními, konstrukčními, budeme zadávat úlohy individuální i týmové, krátké a v časovém stresu, dlouhodobé atd atd. A protože nám jde o poznávání dynamiky vzdělávacího systému, můžeme testovat anonymně. Jen tato škála nám bude dávat dostatečně plastickou informaci. Jeden test s uzavřenou odpovědí je informací absolutně nepostačující. Nevadí mi, že budeme testovat, vadí mi, že budeme za velké peníze testovat hloupým testem s malou výpovědní hodnotou.

Chceme zmapovat kvalitu škol.  A tuto informaci opravdu potřebujeme. Opět narážíme na to, že neexistuje systematická snaha vést celospolečenskou i odbornou diskusi o tom, co je to "kvalitní škola". To totiž vůbec není banální otázka a navíc v ní nejspíš nenajdeme obecný konsensus. (Natož, že by kvalitní školou byla prostě ta, jejíž žáci v jednom z testů získají dost bodů. Chápu, že pro laika se to zdá jednoduché, ale problém je v tom, že ten test neodpovídá na základní položenou otázku.) A bez této diskuse se nám do budoucna bude moc špatně o čemkoli rozhodovat!

Ale můžeme docela dobře hned začít s jedním docela dobře zkontrolavatelným a ověřitelným faktem. Každá škola má svůj vzdělávací plán. Každý školní vzdělávací plán je víceméně rozpracováním rámcového plánu, který nastavuje mantinely. Pokud tedy škola plní svůj vzdělávací plán, nutně se vejde do mantinelů nastavených jako národní kurikulum. Každá akcentuje jeho jiné složky, používá jiné metody - a formuluje céíle svého vzdělávacího plánu. A my můžeme chtít po každé škole, aby dokládala, jak plní svůj vzdělávací plán.

Každá to bude dělat trochu jinými nástroji - odpovídajícími cílům - a každá to bude dělat samostatně. Výsledky mohou být povinnou součástí výroční zprávy. Tedy pojďme debatovat o tom. Pojďme určit rámec, v jakém škola bude povinně mapovat plnění svých vzdělávacích cílů. Nepotřebujeme k tomu plošné testy ani projekty za stovky milionů - a přesto bude výsledek mnohem přesnější.

Potřebovali bychom umět aspoň trochu objektivně hodnotit kvalitu práce učitele. Na tuto otázku nám už tuplem žádné plošné testování neodpoví. Museli bychom si nejdříve totiž ujasnit, co to kvalitní učitel je. Tedy nalézt aspoň elementární shodu vyjádřenou ve standardech kvality práce pedagogických pracovníků. Pojďme začít debatovat "Co je dobrá škola, dobrý učitel." Bez toho nemůžeme smysluplně něco testovat, ověřovat, hodnotit... a řídit. Mimochodem - chvályhodnou bílou vránou je třeba projekt Excelent, který funguje zjednodušeně tak, že pokud žáci školy vyhrávají celostátní kola olympiád a soutěží, s akcentem na přírodovědné obory, dostává škola zvláštní dotace pro učitele vítězných žáků. Je to samozřejmě nadstandard trochumimo systém, ale ukazuje první pregnantně formulovaný názor, co může být považováno za nadstandardně kvalitní práci učitele (motivoval a nadchl žáky k nadstandardním výkonům) a jak ji třeba ohodnotit.

Každý žák potřebuje zpětnou vazbu. Ale k překvapení laiků nepotřebuje informaci, že má o pět bodů méně než Pepíček. Potřebuje velmi přesně kvantifikovat, co umí, co neumí, v jakých druzích úloh je úspěšný a kde má rezervy. A krom toho potřebuje vědět, jaký pokrok udělal. A ve finále samozřejmě jak je jím učiněný pokrok vztažitelný k jeho schopnostem. Je geniální lempl? Měl by to vědět. Stejně jako ten, kdo je nadaný třeba jen průměrně, zato je to dříč.

Porovnání s ostatními nemusí být z principu škodlivé, ale je to velmi druhořadá informace, k překvapení mnohých je málo podstatná i jako zdroj motivace. A zcela nepoužitelná bez kontextu reflexe schopností, dosaženého pokroku, dosud vydaného úsilí, kvantifikovatelného stavu znalostí a především dovedností.

Zjištění, že má 354 bodů v plošném testování, stejně jako zjištění, že je to percentil 67, mu nepomůže ani trochu. Pro žáka jde o nulovou informaci. Navíc pokud ji jednou dostane v pátém ročníku a podruhé o čtyři roky později. Pedagogický nonsens.

Potřebuje velmi často a velmi přesné a plastické reflexe vlastní práce. Tedy mu ji trvale a kontinuálně musí poskytovat jeho učitelé a adekvátní je třeba, pokud mu ji dvakrát za školní rok napíšou v kriteriálním hodnocení na vysvědčení. Že to za C.K. školství nebylo a stačily známky 1-5? Inu mnoho věcí bylo úplně jinak. Také jsme zažili dobu, kdy naši předci běhali s kyjem po zasněžených pláních za mamuty a "také jim to stačilo". Nevíme, jestli jim to stačilo doopravdy, nicméně dnes běhat s kyjem po zasněžených pláních k obživě nestačí. Kvalitní vzdělání potřebuje kvalitní zpětnou vazbu pro žáky a kvalitní zpětnou vazbou nejsou plošné testy s uzavřenou odpovědí, ale kriteriální hodnocení

A ještě dvě lichá doufání: Že nám plošné testy vyřeší nezájem žáků o vzdělání, a s tím spojené rozvolněné mravy a zborcené žebříčky hodnot, a že nám vyřeší peklo s přemnožením míst na středních školách a jím způsobenou devalvaci středoškolského vzdělání. Nevyřeší. Zkusím se k tomu vrátit později.

Tomáš Houška

Související články


Mirek MV prvé řadě20:4123.5.2012 20:41:27
Lída V.J.H., o mého syna zde vůbec nejde.14:2023.5.2012 14:20:43
Lída V.Vyjádřím kacířskou myšlenku:22:4622.5.2012 22:46:58
Lída V.Autore, díky!19:3622.5.2012 19:36:41
Tomáš HouškaNezanedbávat matiku17:3822.5.2012 17:38:54
J.H.RE Víme, co chceme?15:5922.5.2012 15:59:45
Tomáš HouškaVíme, co chceme?14:4222.5.2012 14:42:16
MilanJako rodič plošné testování žádám.14:2422.5.2012 14:24:48
J.H.RE: Škola a svět13:4022.5.2012 13:40:08
Tomáš HouškaŠkola a svět12:4022.5.2012 12:40:55
Tomáš HouškaInformace09:1422.5.2012 9:14:41

Počet příspěvků: 18, poslední 23.5.2012 20:41:27 Zobrazuji posledních 18 příspěvků.

Tomáš Houška

Tomáš Houška

Blog je místo, kde glosuju to, co mě na světě baví a zajímá. Hudbu, film, historii.

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. Kromě filmu dělám hodně netradiční teambuilding a pro školy mám nabídku akcí k mediální a filmové výchově. Ve volných chvílích kutím po kouskách knížku Dějepis pod lavicí, jejíž stručné střípky tu a tam utrousím i na blog.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.