Já za to nemůžu, to "oni"

pondělí 19. březen 2012 07:43

Za předražené praní nemůžu, rozhodovali jiní. Já byl jen šéf, o těch věcech jsem nerozhodoval, jen jsem to podepsal. Taky jste to už někde četli? Že víckrát? Ano, to jsme v posledních letech slyšeli několikrát. Vlastně ne: Mockrát.

Jeden na vnitru pral peníze, pardon uniformy, druhý ozvučoval za třičtvrtě miliardy, tiskli jsme lístky na MHD, kupovali strášně potřebný nový software pro úřady práce, však taky skvěle funguje, další chce testovat žáky horem dolem, tisknout informační letáky, další shání propagaci značky Klasa za stovky milionů (neříkejte, že to naše země nepotřebuje!)... Kam se podíváme, tam vidíme překvapeného a uraženého vrcholového politika. Jeho podřízení udělali lumpárnu... no ba ne, jen se jistě trochu spletli, novináři to zveličili a rozmazali, jemu to jen dali podepsat a teď jim za to budeme nadávat? Jakým právem? Oni přece slouží lidu do roztrhání těla.

A tedy, mít tu středověk, nejspíš by to tím roztrháním těla končilo.

Jistě, ctíme presumci neviny, kdo ví, kdo tu lumpárnu připravil, vymyslel a realizoval. Možná opravdu jakýsi třetiřadý úředníček. I když tomu nikdo nevěříme. Možná, že mu to nikdy nedokážeme, protože se během letitého vyšetřování poztrácí pár klíčových dokladů. Ale vlastně je to úplně jedno. Trestní odpovědnost je jedna věc. Možná za ty lumpárny nikdy nikdo nepůjde sedět. To je k vzteku. Jenže trestní odpovědnost není všechno:

Kromě trestní odpovědnosti musí existovat odpovědnost manažerská a odpovědnost politická. Jsem-li šéf a můj podřízený udělá boudu, při které firmu ožebračí o půl miliardy, je to moje chyba. Měl jsem to uhlídat. Nikdo mě nenutil podpisovat takové výdaje bez kontroly, bez pořádně nastavených mechanismů, jak se zakázky budou zadávat, bez nastavení řetězce osobních odpovědností. Neuhlídal jsem, jdu z funkce. Bez debat. Jako manažer si možná časem můžu někde nějak napravit reputaci.

Jako politik bych měl pochopit, že je to moje konečná. Ne proto, že bych nedokázal zmasírovat místní sdružení a regionální sněmy atd. aby mě zase nenacpali do volitelných pozic. Nebo že by mě kámoši nedokázali jmenovat na nějaké hezké místo, odkud budu moci zase něco vyprasit. Míst je spousta a když bude nejhůř, zřídí mi post vládního zmocněnce pro cokoli nebo poradce kohokoli. Ale proto, že tímhle angažmá už svojí stranu budu jenom poškozovat.

Závodníci s krví na volantu dřepící v zastupitelstvech, ministři, kteří za sebou opakovaně nechali miliardové krátery... by prostě měli zvednout zadek, přijmout politickou odpovědnost - kterou pozitivně mají, ač si ji odmítají přiznat - a vyprejsknout z politiky. Třeba si vzpomenout na slovo práce a jít nějakou dělat. Pokud to neudělají, ponesou další osobní odpovědnost - odpovědnost za volební propad své strany, odpovědnost za vznik davových fantasmagorií typu Holešovské výzvy, odpovědnost za totální znechucení voličů chováním svých zástupců.

Mimochodem, zamysleli jste se někdy, za jakých okolností se k moci v historii dostávali lidé jako Hitler, Sulla, Napoleon a další a další diktátoři, kterým při jejich nástupu davy - a nejen lůzy! - tleskaly a volaly hurá? Hodně poučné zamyšlení. Až bude nějaký rádobypolitik zas vzkazovat médiím Já ne, to "oni".

Tomáš Houška

Související články


Tomáš Houška

Tomáš Houška

Blog je místo, kde glosuju to, co mě na světě baví a zajímá. Hudbu, film, historii.

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. Kromě filmu dělám hodně netradiční teambuilding a pro školy mám nabídku akcí k mediální a filmové výchově. Ve volných chvílích kutím po kouskách knížku Dějepis pod lavicí, jejíž stručné střípky tu a tam utrousím i na blog.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora