O diplomkách a vlastní minulosti

úterý 16. říjen 2007 16:40

Pan Lužný vysvětuje, jak to vlastně bylo s jeho diplomkou, a proč ta zmínka o marxismu v ní vlastně byla tak trochu zbytečná a vlastně tam neměla být... On byl přece vždycky spíš odůrce toho režimu, tak ho tak koukejme brát.

Všichni, kdo máme humanitní vzdělání dokončené před rokem 89, máme státnici z marxismu. Já se za ní zas tak moc nestydím, dost jsem se toho naučil, a díky těm znalostem vím, proč je veškeré levicové uvažování asociální a zhoubné, i proč není možnost žádné třetí cesty... Spíš mi přijde hodně líto, že místo abych se tehdy věnoval něčemu smysluplnému, trávil jsem čas ptákovinama.

Druhá věc je, že naše diplomky se režimu vlísávaly různou měrou. Vzhlem k tomu, že jsem psal o malířských technikách, měl jsem v tom celkem pohodu. (Není vyloučené, že kdybych dneska potkal některou svojí seminárku, počůral bych se nad sebou smíchy.) Jiní ten prostor možná neměli, a neměl bych jim to za zlé. Každý jsme nebyli disidentem.

Třetí věc je, jak se postavíme ke své minulosti. Svojí minulosti se člověk (ani strana nebo církev...) nemůže zřeknout. Nemůže se tvářit, že je to prostě pryč a není třeba o tom uvažovat. Může se s ní jenom vyrovnat. Vzít to jak to je: Ano, psali jsme pokrytecké příšernosti, bez nich by většina z nás nemohla dostudovat. Nebo: Rozvrátili jsme ekonomiku i morálku téhle země, stydíme se, dejte to po nás, prosím dohromady, my už do toho nebudeme krofat. Upálili jsme Husa a vraždili naše odpůrce, bylo to hanebné, byla to chyba, ale neumíme to odčinit jinak než omluvou ...a změnou postojů.

Od politika čekám, že si bude stát za vším, co v životě udělal. Udělal jsem to dobře a jsem na to pyšný. Udělal jsem to špatně a stydím se za to; pojďte na mé místo někdo, kdo to uděláte lépe. Ale nemůže se tvářit, že to vlastně tak nějak neudělal, že to bylo složitější a kdoví, co je vlastně pravda. Kličkovat může zajíc... nebo advokát hájící klienta. Ale ne politik.

Tomáš Houška

Tomáš Houška

Tomáš Houška

Blog je místo, kde glosuju to, co mě na světě baví a zajímá. Hudbu, film, historii.

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. Kromě filmu dělám hodně netradiční teambuilding a pro školy mám nabídku akcí k mediální a filmové výchově. Ve volných chvílích kutím po kouskách knížku Dějepis pod lavicí, jejíž stručné střípky tu a tam utrousím i na blog.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora