Proč proti islamizaci nebojovat křesťanstvím

středa 13. leden 2010 06:55

Pod mým minulým článečkem propukla divoká diskuse, kdy se mě pár lidí pokoušelo přesvědčit, že říkám něco jiného, než jsem napsal a hlavně pár lidí mělo pocit, že když křesťanství odmítám uznat jako "jedinou správnou" cestu, jistě nenávidím všechny křesťany. Aj ta moja paranoia.

Takže nejdřív k nabídce kardinála Vlka vyhnat čerta Ďáblem, respektive islám rekatolizací:

Zatímco christianizace v prvních staletích probíhala jako spontánní hnutí, už někdy zhruba od dob Theodosia pokračovala jako státem řízená státní ideologie šířená ruku v ruce s politickým vlivem a mocí. Tak se dostala i k nám. K islamizaci dnes dochází zcela jinak. Migranti, v naprosté většině z ekonomických důvodů, opouštějí rodné země a přicházejí do Evropy, protože jim to naše politika a kulturní otevřenost dovoluje. Zde zůstanou, kulturně se adaptují, ale neintegrují. Tedy naučí se tu žít, ale nestanou se součástí naší kultury a nepřijmou ji. Mezitím si zde najdou partnery a počnou početné potomstvo. V řadě evropských zemí tak máme už druhou - třetí generaci migrantů, která necítí žádnou loyalitu s naší společností, nezná naši kulturu a vlastně ji ani nechce znát. Spíš nás z pozice odstrčeného a nechtěného dítěte nenávidí. Pouze se velmi hlasitě dožaduje respektování vlastní tradice, tedy včetně náboženství. Takhle je to typicky třeba ve Francii. Islám tu není motorem, jen jedním z průvodních jevů neřízené a nezvládnuté migrace a naší neochoty řešit reálné problémy spojené s integrací imigrantů. Současná islamizace není ani tak šířením islámu jako šířením jeho stoupenců.

Nedochází vítězství k jedné ideologie nad druhou. Jde o (politické)  vítězství agresívní menšiny s vysokou natalitou vybojované nad nerozhodnou většinou, která se možné nekorektnosti bojí víc než sebezničení. Dochází k tomu, že jako Evropa dovolujeme imigrantům v masívním měřítku parazitovat na našem sociálním systému a hrozba islamizace je přímo závislá na neporovnatelně vyšší porodnosti muslimských imigrantů a souběžně neochotě našich politických elit problém pojmenovat a řešit.

A řešení zcela jednoznačně nedříme v obnovené křesťanské (či jakékoli jiné) religiozitě, ale v důsledném uplatnění práva a přehodnocení našeho imigračního systému.

Tolik komentář k nešťastnému vystoupení kardinála Vlka.

A teď k mojí zaujatosti vůči křesťanství či proti křesťanům. Odlišme, prosím, zřetelně vztah ke křesťanům, křesťanství a křesťanským církvím. Tři různé věci. Proti křesťanům nepadlo a nepadne slovo. To za prvé. Za druhé: Křesťanství respektuji. Můj pohled na svět to není, ale to není důvod, proč by to nemohl být pohled jiných lidí. Trvám ale na tom, že každý máme právo na svůj pohled na svět a "jediný správný světonázor" neexistuje. Každý světonázor, který jeho stoupenci začnou prosazovat jako "jediný správný", je hrozbou ostatním. Pokud jsem uvedl excesy jako křížové války (včetně té proti Albigenským), násilné christianizace, statisíce obětí španělské inkvizice atd., ne proto, abych "kydal hnůj" na křesťany. Ale jako jeden z viditelných důkazů, že jakékoli vyznání může být zneužito fanatiky, a křesťanství samo o sobě není ničeho zárukou. Ano, k excesům a genocidám docházelo i ve zcela sekulárních státech, fanatismus je nebezpečný ať už se halí do čehokoli, ale to teď není předmětem diskuse, předmětem diskuse bylo, jestli je křesťanství spasitelné. Není. Křestanské společenství se může chovat stejně nemravně a bestiálně jako nekřesťanské. Desatero - nedesatero. Křesťanská víra je jednou z možností.  Není lepší ani horší. Ani křesťané nejsou lepší nebo horší.  Žádná víra není lepší než ostatní a žádná není povolaná k  určování životních pravidel jiných lidí.

Církve mohu brát jako společenství křesťanů. Nic míň a nic víc. Církve nemají morální právo na žádnou větší autoritu než spolky jakýchkoli jinak se sdružujících lidí. Pokud to někteří křesťané berou jako útok na křesťanství, měli by se spíš začít důsledně zamýšlet nad sebou samými, zdaliž totiž svým postojem nepotvrzují, že rechristianizace by znamenala stejné ohrožení občanských práv jako islamizace.

 

Tomáš Houška

Související články


Tencokida HnujCírkev nebo náboženství16:2817.1.2010 16:28:44
josef hejnaPan Harok19:5913.1.2010 19:59:21
MILAkonecne spravne slovo do pranice!19:2213.1.2010 19:22:37
Honza Marek, KanadaVzpomínka19:1713.1.2010 19:17:19
Saltos AlimReálný stav18:0513.1.2010 18:05:13
Vojtěch HarokProtiargument09:4013.1.2010 9:40:32

Počet příspěvků: 8, poslední 17.1.2010 16:28:44 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Tomáš Houška

Tomáš Houška

Blog je místo, kde glosuju to, co mě na světě baví a zajímá. Hudbu, film, historii.

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. Kromě filmu dělám hodně netradiční teambuilding a pro školy mám nabídku akcí k mediální a filmové výchově. Ve volných chvílích kutím po kouskách knížku Dějepis pod lavicí, jejíž stručné střípky tu a tam utrousím i na blog.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.